Proč zboží od nás?
- 100% ruční práce
- Upleteno přes 450 000 košů
- Proutěné výrobky na zakázku
Inspirace a novinky e-mailem
Od proutku ke košíku 2: Mízování aneb Jak se proutek budí
Brambory jsou ve sklepě, švestky v povidlech a do zabijačky ještě nějaký čas zbývá. Dny se krátí… V chalupách košíkářů je slyšet jen jemné šustění a sem tam klepnutí. Šikovné ruce pletou koše na polínka, proutěné věnce či ošatky. Je čas na vyprávění. Třeba právě o vrbových proutcích.
„Až přejde zima, budeme mízovat,“ plánuje děda. Vnuk kroutí hlavou a čeká na pokračování. „To máš tak, vytáhneme na slunko vany, napustíme je vodou a postavíme tam pruty. Už se na tu jarní koupel třesou,“ pokračuje zkušený košíkář, zatímco mu pod rukama roste nová gondola.
Voda a sluníčko – víc proutky nepotřebují
Přirozené jarní mízování patří k neopominutelným úkonům každého košíkáře. Pruty sklizené v době vegetačního klidu je potřeba probudit. Ze zimního spánku se vzpamatují za pomoci vody a slunečních paprsků.
Do bazénu s minimální hloubkou 30 centimetrů a vodorovným dnem je napuštěna voda. A to až tehdy, když se jarně oteplí a nehrozí noční mrazíky. Každý košíkář má svou fintu, jak správný čas poznat.
Vrbové pruty se do bazénu staví tak, že nejdelší přijde na sever a kratší k jihu. To aby měly všechny dost sluníčka. Po několika málo dnech začne proutím proudit míza. Dole se objeví kořínky, nahoře zelené lístky. Když jsou větvičky asi deseticentimetrové a kořínky řádně husté, je mízování u konce. Pruty jsou nachystány k loupání.
„Nesmíš zapomínat dolívat do těch van vodu. Proutí pije jak holendr. A slunko taky něco potřebuje,“ končí děda.
Gondola je hotová, jde se večeřet.